O Vánocích mi napsal jeden mladý muž na spektru a ptal se mě, jaké to pro mě je být mámou autisty. Dlouho jsem nevěděla, co na to napsat, protože jsem si zakázala odpověď, že se to nedá jen tak vysvětlit.
Počasí bylo spíš jarní, všude mlha, déšť, sníh tál doslova před očima, a proto většina hostů zůstávala v hotelu a spoléhala na animátory.
1 oškubaný a na zemi dostatečně vyválený vánoční stromeček
To, co můj psycholog nazval reality check. Nesnáším to, protože se mi to stane vždy, když jsem ve své bublině docela spokojená a myslím si, že si konečně žiju trochu hezky.
Chtíc aby spal - To je v podstatě synonymum k mému mateřství.
Většinu mého života probíhaly všechny štědré dny velice podobně a velice klasicky, a přesto jsem se na ně tak těšila.
Na ty rozsvícené stromečky na zahrádkách, na vanilkové rohlíčky, na zapalování adventních svíček, na ryby ve vaně, na koledy v kostele a samozřejmě i na dárky od Tebe.
Právě venku chodí Mikuláš se svými nebeskými a pekelnými kamarády.
Na tento magický den jsem slíbila zveřejnění výsledků ankety Riskantní rada rodičům.
A tady máme vítěze:
Už s těhotenským břichem jsem synovi kupovala hračky.
Velice záhy jsem od těch super designových ladících s interiérem pokojíčku přešla k těm jakýmkoliv, které by mohly vydržet rozkousání od mléčných zubů, rozstřískání o nábytek, rozšlapání od dítěte, rozšlapání od ospalých rodičů, házení z kočárku na betonovou zem silnice, z autosedačky do čelního...
Aby každý, kdo je toho schopný, vylezl na břeh a pomohl ostatním, kteří jsou mnohdy jen kousek od břehu, ale přes vlny pevninu nevidí.
Večer se mi na mobilu ukázalo neznámé číslo. Volala zdravotní sestra, která prováděla mému synovi odběr na PCR test. Že prý na nás musí pořád myslet a je z toho špatná. Že příště ji mám zavolat před odběrem na tohle číslo a ona si na mého syna udělá víc času, aby to pro něj nebylo tak stresující, když už trpí tím autismem. ...
Blíží se prosinec a tak se nejen na internetu objevují varování psychologů, že necitlivá návštěva Mikuláše, čertů a anděla může pro mnohé děti znamenat doživotní trauma.
S tím souhlasím, ale zároveň se musím zastat také druhé strany.
Před časem jsem se svou jedenáctiletou neteří probírala literaturu. Dozvěděla jsem se, že v tomhle věku už nefrčí Malý princ nebo Metráček, ale že nejlepší literatura všech dob jsou komiksy Death Note - Zápisník smrti. A že ona a její kámošky ze třídy už mají všechna vydání a v podstatě každou postavu milujou, ať je dobrá nebo zlá.
...
Na sociálních sítích se často objevují příspěvky točené za volantem. Kdybych před lety tušila, co jsou sociální sítě, mohla bych natočit nejen nebezpečné, ale taky naučné video s ukázkou všech pěti fází smutku. Stačilo by jen zapnout kameru na cestě z přednášek ABA terapie pro rodiče.
Všem maminkám modrých srdcí přeju dětskou radost o Vánocích.
"Ahoj. To je mi líto, že jste pozitivní. Chudáčci! A jak Vám je?"
V respitním centru ho bez problémů testují každý týden, tak jsem z toho nedělala žádnou vědu. Odběr z nosu jsem zařadila na jeho posvátnou nástěnku už tři dny předem a ještě ve frontě před buňkou certifikované laboratoře jsem se radovala, jak to můj dobře naladěný brouček zvládá.
Po vstupu do buňky se klidně posadil na židli, koukal...
Poslední dobou mám urputnou rýmovací náladu. A taky už dlouho ujíždím na Těle Ewy Farne. Ale ne tak ujetě, jak to zní, když to po sobě čtu. Prostě tu dokonalou písničku nedokážu dostat z hlavy. Teď konkrétně její přerýmovanou verzi.
Možná, že když se z toho vypíšu, budu mít v hlavě víc prostoru na nákupní seznam. Pracuju na...
Hvězdy svítí, hvězdy pálí, hvězdy mohou uletět,
Jako máma autisty jsem se na několik nejtěžších let ve vývoji mého dítěte musela vzdát mnoha světských potěšení. Na nic jiného než na péči o syna a o svá fyzická a duševní zranění prostě nebyl čas.
Vážený pane ministře školství,
opět se na Vás s důvěrou obracím tentokrát ve věci nutné změny základních školních osnov.
Po rekordním uzavřením škol zesílil hlas mnoha organizací volajících po změně systému výuky a povinných informacích, které se děti víceméně zpaměti učí.
Souhlasím s nimi a zejména s tím, že je potřeba děti učit...
Čas letí jako šílený. Už je to skoro měsíc a já jsem se ani nemusela filozoficky zamýšlet nad tím, kam mizí všechny ty naše liché ponožky.
Na světě existuje docela dost teorií.
Mám takové svoje místo. Místo, kam utíkám, když od něčeho potřebuju utéct. Místo, kde mužů v klidu brečet.
Ve dvou letech mého dítěte jsem čelila jedné z nejtěžších výzev mého mateřství.
Dala by se nazvat: Jak dostat dítě z auta do domu za méně než 52 minut bez zranění, bez roztrženého oblečení, bez jeho řevu a mých slz, bez nápadně nenápadných pohledů sousedů a bez štěkotu a vytí psů v celé ulici.
Jednalo se...
V předchozím článku zmiňuji desatero rad pro rodiče. V tomto článku chci efekt jednotlivých rad vysvětlit v naději, že si to nějaký tímto tématem se zabývající influencer přečte a třeba vymyslí rady, u kterých se nebudu smát ani plakat a všechny je pochopím.
Konkrétně tyto rady se zabývají tím, KDE BRÁT V RODIČOVSTVÍ SÍLU, KLID A RADOST.
Na sociálních sítích existuje mnoho profilů, které radí rodičům, jak zvládat svoji roli a jak s lehkostí a vlastně jen tak mimochodem vychovat šťastné dítě.
Přišlo mi několik dotazů na mou totožnost. Výzev, ať napíšu, kdo jsem, kde bydlím a co dělám. A jeden dost neslušný návrh, ať sem dám své fotky.
