DOPORUČENÍ PRO KOMUNIKACI
Tady zopakuji, že tato doporučení platí pro moje dítě a možná jemu podobné děti s dětským autismem, ne pro všechny autisty.
Ke každému doporučení definovaném v obrázku přidám konkrétní příklady. Doporučení budu stále doplňovat.
Zmatené může znamenat všechny následující reakce: znervózní, přestane spolupracovat, rozčílí se, rozpláče se, začne křičet, bude chtít utéct, lehne si na zem, bouchne se do hlavy, hodí nějakou věcí o zem, přejde do afektu (může nechtěně ublížit sobě i Vám).
Neptejte se na nic, na co nechcete znát odpověď.
Moje dítě na každou otázku vždy začne hledat odpověď. Potom je zmatené, když se nám nelíbí, jak odpovědělo (třeba jen v duchu pro sebe). Vždyť jsme se ho ptali...
Otázky nahraďte pokyny.
Dáš mi ruku? ➡️ Dej mi ruku.
Nandáš si čepici? ➡️ Nandej si čepici.
Počkáš na mě? ➡️ Čekej na mě.
Vezmeš si batoh? ➡️ Vem si batoh.
Sedneš si ke stolu? ➡️ Sedni si ke stolu.
Pokládejte otázky, na které lze odpovědět ano nebo ne.
Moje dítě nedokáže mluvit, ale dokáže vyjádřit souhlas nebo nesouhlas. I pro nás je z gest, slabik, křiku, znaku, výrazu, chování jednodušší poznat ano nebo ne než něco určitého.
Otevřené otázky nahraďte uzavřenými.
Jakou chceš barvu? ➡️ Chceš červenou barvu?
Jakou chceš pustit pohádku? ➡️ Chceš pustit pohádku o krtečkovi?
Kudy půjdeme? ➡️ Chceš jít přes náměstí?
Co by sis dal k jídlu? ➡️ Chceš jíst řízek?
Co bys chtěl dělat? ➡️Chceš jít na procházku?
Může se stát, že moje dítě nereaguje nebo si nejsme reakcí jistí. Otázku nemuselo postřehnout nebo si ji zodpovědělo v duchu.
Pak ji zopakujeme a přidáme další otázku: Ano nebo ne?
Chceš červenou barvu? Ano nebo ne?
Chceš pustit pohádku o krtečkovi? Ano nebo ne?
Chceš jíst řízek? Ano nebo ne?
Chceš jít na procházku? Ano nebo ne?
Moje dítě se potřebuje také ujistit, že jsme jeho odpověď pochopili.
Pokud mu to nedáme najevo, může být zmatené a svojí odpověď začít opakovat či křičet, dokud se nedočká našeho pochopení.
Zopakujeme jeho odpověď, tedy řekneme ano nebo ne a přidáme podstatu otázky.
Chceš červenou barvu? (Následuje reakce dítěte.....)
1. Ano, červenou.
2. Ne, červenou ne. Chceš modrou barvu? Ne, modrou ne. Chceš žlutou barvu? Ne, žlutou ne. Chceš zelenou barvu? Ne, zelenou ne. Chceš fialovou barvu? Ano, fialovou.
Formulace pokynů má být jednoduchá a přesná.
Moje dítě nemusí pochopit pouze z okolností, co pokynem myslíme a zachová se jinak, než čekáme. Potom je zmatené, protože pokyn splnilo a my přitom nejsme spokojení.
Vyndej zboží na pás. (Moje dítě může vzít zboží z regálu a dát ho na pás u vedlejší uzamčené pokladny.) ➡️ Dej všechny věci z košíku na tenhle pás.
Dej špinavé oblečení do koše. (Moje dítě hodí špinavé oblečení do koše na odpadky.) ➡️ Dej špinavé oblečení do koše na prádlo.
Jdeme k autu. (Moje dítě dojde k prvnímu autu po cestě a zastaví se u něj.) ➡️Jdeme do našeho auta.
Namaluj kolečko. (Moje dítě namaluje kolečko na stůl vedle papíru.) ➡️ Namaluj kolečko na papír.
Ukliď si pokoj. (Moje dítě přemístí pár věcí v pokoji.) ➡️ Dej všechny hračky do krabice a peřinu na postel.
Moje dítě se potřebuje ujistit, že pokyn pochopilo i splnilo.
Po každém správně splněném pokynu je proto důležitá naše pochvala.
Moje si díky ní zapamatuje, jak má reagovat příště. Naše pochvala doprovozená naší radostí udělá radost i jemu.
Doporučuji vybrat si krátká spojení nebo slovo a používat pouze to.
Ano, správně.
Výborně.
Dobře.
Skvěle, jde Ti to.
Když mému dítěti řeknete, co nemá dělat. Ví pouze to, co dělat nemá.
Nepochopí z toho, co udělat má. A pak opět zmatené nechápe, proč nejsme spokojeni s jeho reakcí.
Nahraďte pokyny k nedělání nějaké činnosti pokynem ke konkrétní činnosti.
Nechoď dovnitř v botách. (Moje dítě dovnitř v botách nepůjde, ono dovnitř v botách poběží.) ➡️ Zuj si boty na rohožce.
Nedávej ruce na sporák. (Moje dítě tam nedá ruku, položí tam hlavu.) ➡️ Zůstaň sedět na židli.
Nevběhni na silnici. (Moje dítě tam nevběhne, ono tam doskáče nebo tam doleze.) ➡️ Stůj na chodníku.
Nejez ten šroubek. (Moje dítě ho přestane přežvykovat, ale spolkne ho.) ➡️ Vyplivni to. Vyndej to.
Nečůrej na pískovišti. (Moje dítě si vybere jiné místo - skluzavku.) ➡️ Čůrat půjdeme na záchod.
Když chcete dát mému dítěti i jednoduchý úkol, musíte ho formulovat jako pokyn, ne jako otázku.
Kde je na obrázku kočka? (Moje dítě si toho všimne a tím má pro sebe splněno.) ➡️ Ukaž mi na obrázku kočku. Dej prst na kočku.
Kdo je na fotce? (Moje dítě si toho všimne a tím má pro sebe splněno.) ➡️ Řekni, kdo je na fotce. Ukaž na fotce tátu.
Když mu dáte na výběr, poskytnete mu pocit kontroly. Bude mít z toho radost a bude lépe spolupracovat.
Pokud slovo nedokáže zopakovat, řekne nějakou slabiku a ukáže na věc, kterou zvolí.
Vem si ven pláštěnku. ➡️ Vezmeš si ven pláštěnku nebo nepromokavou bundu?
Budeš večeřet špagety. ➡️ Chceš dát špagety do misky nebo na talíř?
Jdeme na autobus. ➡️ Půjdeme na autobus za ruku nebo vedle sebe?
Musíme nakoupit. ➡️ Vezmem si v obchodě košík nebo vozík?
Teď si zopakujeme čísla. ➡️ Budeme počítat do devíti nebo do desíti?
Aby chtělo moje dítě komunikovat a hlavně spolupracovat, potřebuje klid a bezpečí, ať je kdekoliv.
Klid a bezpečí musí cítit z Vás.
I když bude moje dítě stát na pokraji propasti, posbírejte všechny své síly a zachovejte klid. Vyšilování je nutné odložit na později.
Každá nová či nepříjemná situace může pro moje dítě znamenat právě ocitnutí se na pokraji propasti a my mu můžeme naším přístupem pomoc.
Mluvte klidným pevným hlasem.
Mluvte dost hlasitě, aby Vás slyšelo.
Nekřičte.
Mluvte pomalu a srozumitelně.
Lehce se usmívejte.
Skloňte se nebo si klekněte tak, abyste měli oči ve stejné úrovni. Moje dítě se na Vás pravděpodobně nepodívá, ale vnímá Vás. Vy se na něj dívejte, z mimiky mnohé poznáte.
Když začne couvat, nepřibližujte se, dodržujte pro něj příjemnou vzdálenost.
I přesto všechno se může přijde afekt. A ten se dá taky zvládnout. Jak zvládnout afekt se dozvíte zde: AFEKT