Každá máma

Přesně vím, jaká jsem chtěla být máma. Dokonalá.
Přesně vím, jaká jsem máma. Milující a chybující.
A taky naprosto přesně vím, že nejsem Každá máma.

Každá máma zná svoje dítě nejlíp.
Moje dítě rozhodně znali líp než já psychologové, psychiatři, terapeuti, asistenti terapeutů a autoři mnoha odborných knih.
A to nemluvím o těch známých i cizích lidech, co si jen mysleli, že znají moje dítě líp než já, a dávali mi to okázale najevo. Chvílemi jsem měla podezření, že si to myslí i náš pes. 

Každá máma svému dítěti rozumí. 
Jsem přesvědčená, že dítě každé mámy mluví hned v porodnici. Jen nechápu, proč to nikdo neřekne nám ostatním mámám, kterým se narodí dítě, co první rok umí jen 20 hodin denně brečet a další dva roky se 20 hodin denně vztekat.
Nemusela bych si pak připadat jako jediná neschopná permanentně selhávající máma. 

Každá máma ví, jak pečovat o své dítě.
No tak asi každá máma četla všechny knihy od Kiedroňové. Protože já jsem díky nim zjistila, že jsem své dítě špatně zvedala, špatně nosila, špatně kojila, špatně krmila, špatně koupala, špatně oblíkala, špatně přebalovala, špatně dávala do kočárku.
V podstatě nic jsem nedělala správně.  

Každá máma chrání svoje dítě.
Přiznávám, že tohle se mi docela rychle zvrtlo a od prvních krůčků mého syna jsem měla tendenci chránit všechny před ním. 
Kohokoliv, kdo si ho chtěl pochovat a odejít s neporušeným obličejem. Děti na prolézačkách, které si odhazoval z cesty. Babičky, kterým bral hole. Vozíčkáře, které chtěl sundat z invalidního vozíku. Zvířátka, do kterých se chtěl zakousnout.
Ještěže náš devadesátikilový pes je takový flegmatik a nevadilo mu, že ho syn používal jako trampolínu. 

Každá máma ví, co jejímu dítěti udělá radost.
Dlouho jsem si myslela, že je to moje bolest a krev, ale i to ho rozčilovalo.
Opět mě zachránil náš pes a potěšil mého syna, když ho nechal sníst svoje granule a hovínka (vzhledem k velikosti našeho psa je tento výraz velkým eufemismem). 
Byla jsem z upřímné radosti syna tak nadšená, že jsem i chvilku přemýšlela, že pár granulí přivezu na ABA terapii, kde po mě chtěli jeho oblíbené jídlo a mě už bylo docela blbý tam pořád vozit kousky umělý hmoty a třísky z nábytku.