Co po nás zůstane?

Taky poslední dny tolik přemýšlíte nad tím, co po nás zůstane?

Já na to myslím už pár let každý den. 

Já vím, že po mně zůstane dítě. 

Dítě, které bude dítětem napořád.
Dítě, které bude potřebovat od lidí pomoc, ale nebude si o ni umět říct.
Dítě, které bude potřebovat od lidí pochopení, ale samo ostatní lidi nikdy nepochopí.

Každý den mám strach.
Strach, co s ním bude, až tady po mně zůstane.

Řeknu mu všechno, co vím, a nechám mu tady všechno, co mám. 
Ale to nejdůležitější bude potřebovat od Vás. 

Děkuju Vám, že to nejdůležitější  zůstane. 

Děkuju Vám, že pomáháte a chápete.
Děkuju, že zachraňujete.
Děkuju Vám, že ukazujete naději i v takhle těžkých časech. 

Naděje totiž dělá i ten nejhorší strach snesitelným.

Děkuju Vám za to, co po nás zůstane. 

Za lidskost.