Můj loňský adventní kalendář

26.11.2021
Koupila jsem si přiměřenej počet lahví fakt dobrýho vánočního vaječňáku.
Neplýtvala jsem energií na výrobu domácího.
Jak praví čelní představitelé EU, má-li být tenhle svět zachován i pro budoucí generace, vzácnými zdroji musíme šetřit.
Sundala jsem z půdy zamykací truhlu se zbytky našich vánočních dekorací, rozmístila je po domě a se kochala se naší výzdobou. Nastavila jsem si každodenní budík na 15:30, abych je zase stihla včas uklidit, než manžel přiveze syna z respitního centra.
Přepočítala jsem si všechna svoje antidepresiva. Když by nevystačila do konce roku, zavolala bych okamžitě na psychiatrii o e-recept. Neriskovola bych, že si můj psychiatr vezme vánoční dovolenou a já místo klidného adventu budu mít nervy na pochodu.
Šla jsem se synem do kostela. Mám ráda, když je v něm betlém, stromečky a vánoční výzdoba.
V době adventu se ze mě vždycky stává věřící a Boha a víru chci ukázat i synovi.
Šla jsem sama do kostela. Prohlédla jsem si zbytky betlému, stromečků a vánoční výzdoby. Pomodlila jsem se  k Bohu a přispěla do kasičky na renovaci po naší včerejší návštěvě.
Vytáhla jsem své bezpečně ukryté klávesy a přehrála si pár vánočních koled.
A pak na chvíli uvěřila, že se letos stane vánoční zázrak a syn bude chtít zkusit hrát se mnou...
Napsala jsem Ježíškovi o nové klávesy. A taky roznesla vánoční vaječňáky sousedům za to, že včera museli poslouchat náš vánoční koncert.
Vloni jsme zjistili, že třešňový kompot se na řízek se salátem moc nehodí, takže letos jsem měla v plánu upéct celý jeden druh vánočního cukroví. Vyrazila jsem na nákup surovin a poučená z pečení letní bublaniny jsem kromě mouky, vajíček, másla, vanilky a oříšků vzala i dva hasičáky.
Pustila jsem se do cukroví a pustila si k tomu vánoční koledy. Zlomená vánoční atmosférou jsem pouze zadělala těsto a s vykrajováním a pečením počkala na syna. 
Zajela jsem do Kauflandu pro ty jejich umělý vanilkový rohlíčky a do Obi pro barvu na zeď, malířskou štětku a doplnit zásobu hasičáků. Cestou domů jsem se stavila na pohotovosti a nechala tam pár lahví vánočního vaječňáku pro doktora, jeho sestřičku a pro ty další dvě, co včera museli zavolat na pomoc.
Zabalila jsem všechny už s chytrým předstihem přes eshopy koupené a po našem domě ještě chytřeji poschovávané dárky.
Objednala jsem z eshopů ty nejchytřeji schované dárky a pomodlila se za jejich včasné doručení.
Na vánoční depresi jsem chtěla pustit alespoň kousek filmu o nějaké zombie apokalypse. 
Vždycky potěší, že tam jsou na tom ještě hůř.
Na Netflixu nic nebylo, tak jsem si pustila ČT24. Začátek zombie filmů bývá stejně stejnej jako všechny jejich aktuální zprávy.
Nechtěla jsem alespoň na vánoce vypadat jako značně rozložený zombie, tak jsem si udělala beauty chvilku. Došla jsem si v klidu na záchod, umyla si vlasy a ještě mi zbyl čas na tu drahou pleťovou bioekovegan masku, co jsem předloni dostala pod stromeček.
Po té více než rok prošlé pleťové masce jsem vypadala jako vyžehlenej Marv ze Sám doma, takže jsem jela do lékárny pro něco na spálenej obličej. A když už jsem byla ve městě, zašla jsem na hřbitov zapálit svíčku, pomodlit se a vzpomínat. Mým předkům v nebi bylo určitě jedno, jak zrovna vypadám.
V tuhle roční dobu chodí na hřbitov celkem dost rodin s malými dětmi.
Takže jsem v tento den obvolávat ty z nich, kteří patří mezi naše známé, a omlouvala se za to, že jsem jejich potomky svým vyžehleným obličejem vyděsila víc než Mikuláš s čertama. Za odpuštění těch ostatních jsem se pomodlila.
Manžela jsem poslala do lesa pro malý vánoční stromeček a těšila se, jak se synem poprvé vyrobíme papírové vánoční ozdoby. Před pár dny jsem pro něho totiž konečně sehnala naprosto bezpečné nůžky od SES, které stříhají pouze papír, oděv a vlasy.
Pojedu do Kauflandu pro nějakou drahou whisky pro doktora a kytky pro všechny sestřičky z chirurgie. Přece jim tam nebudu pořád vozit vánoční vaječňák. A na SES napíšu krutou zákaznickou recenzi na "naprosto bezpečné" nůžky.
V obýváku nám strašil dvoumetrový smrk, protože to byl prý ten nejmenší stromek, co manžel našel. Takže jsem sama vyrobila asi třikrát víc papírových ozdob, než bylo třeba, protože mi bylo jasné, že syn jich každý den pár nenápadně slupne.
Manžel dostal jako každý rok od kamarádů rybářů dva živé kapry a já celý den marně sháněla někoho, kdo by o ně měl zájem. Večer jsme je dali do ledové vany, stáhli v koupelně topení a bolavě vysvětlili synovi, že se s nima nemůže koupat. Domluvili jsme se, že je zítra vypustíme do rybníku.
Ráno nás probudil křik, smích a šplouchání. Vyndali jsme promodralého syna z vany a předstírali, že i ta druhá ryba je stále naživu. V kýblu jsme pak obě s velkou slávou, osuškou a náhradním oblečením pro syna odnesli do rybníka.
Chtěla jsem šetřit svoje už dost napjaté nervy a tak jsem s pečlivě sepsaným nákupním seznamem na výrobu štědré večeře včetně detailní mapy Kauflandu s červeně vyznačenou polohou všech potravin  poslala na nákup manžela, jakmile večer přijel z práce. A s vidinou vánoční pohody šla brzy spát. 
Rezignovaně jsem zavolala mamce, aby udělala salát a tři řízky navíc. Dala jsem ji za to vánoční vaječňák. Manželův nákup jsem chytře použila jako náhradu za dárky z eshopů, co nestihly dorazit. 
 Z brambůrek a tresky v konzervě jsem vyrobils dárkový balíček pro tchyni a motorový olej vkusně zabalila dědovi.
A protože pro mě na štědrý den nezbyla ani jedna flaška vaječňáku, pustila jsem se večer do Son-rise terapie a velmi ráda se synem náš vánoční stromeček rozcupovala, ozdobičky rozkousala a dárky vyházela ze střešního okna.
Pak jsem se pomodlila za synovo zdraví a začala se těšit na Silvestra.
Share