O terapiích

Ze začátku jsem terapie chápala jako naši spásu. Jako metody, jak svého syna vychovat co nejvíce k obrazu normálního dítěte.
No, byla to pěkná blbost. 

A jak jsem celkem brzy začala tušit, žádná taková změna k normálu se nekonala.

Terapie synovi moc pomohly a každý den pomáhají, rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti. Ale v zásadě ho nijak nezměnily. Jeho osobnost je pořad stejná.

Ovšem něco se jim změnit přece jen povedlo. Změnily mě.

Bylo by lepší všechny ty informace, kurzy, přednášky, nácviky, konzultace a knihy chápat jako pomoc i pro sebe už od začátku.
Potom bych si tak dlouho nevyčítala, že jsem projevy autismu měla poznat dřív a všechny ty tolik potřebné věci promítnout do každé chvíle s mým synem už dávno. 
Že kdybych ho vozila už od roka a půl k odborníkům, mohl být na tom mnohem líp. 
Že jsem vlastně jako máma totálně pohořela. Že jsem včas neposlechla svůj instinkt, a proto je na tom můj syn tak špatně.
Že za moji chybu nejvíc platí moje milované dítě. Že jsme možná mohli mít normální život. Že možná moje dítě mohlo být normální. 

Nemohlo. 

Není.

A jak to vím? 

Právě díky terapiím.

Terapie mi totiž pomohly svému dítěti konečně rozumět. 
Pomohly mi s ním alespoň nějak efektivně komunikovat.
Pomohly mi pochopit, že autismus není jeho nemoc, ale jeho součást. Nedílná součást ohromující osobnosti mého syna. 
Pomohly mi jeho skutečnou ohromující osobnost objevit. 
Pomohly mi pochopit, že můj syn není a nebude běžné dítě, a proto já nemůžu být běžná máma, která žádné speciální terapie a speciální vzdělávání k porozumění svému dítěti nepotřebuje.

Uběhlo pár let. Můj syn stále nemluví, ale neverbálně a některými slabikami i verbálně komunikuje. A já mu rozumím. Možná jako jediná. Ale rozumím. A je to tak úžasnej pocit! 
Teprve po tolika letech a po takovém obrovském úsilí zažívám něco, co jiné mámy možná od prvních dnů, týdnů, měsíců života svého děťátka naprosto automaticky.
A poprvé jim to nezávidím. 

Děkuji za to všem, co autismus zkoumali, studovali, psali o něm, přednášeli, co definovali správné postupy k učení dětí s autismem, co takové děti i jejich rodiče učili, co je dovedli ke vzájemnému pochopení a lepší komunikaci, co děti s autismem vždy chápali jako rovnocenné plnohodnotné osobnosti a všem, co to stále dělají.