Ponožky

Čas letí jako šílený. Už je to skoro měsíc a já jsem se ani nemusela filozoficky zamýšlet nad tím, kam mizí všechny ty naše liché ponožky.

Na světě existuje docela dost teorií.

Někteří lidé věří, že pračky nefungují jenom na elektřinu, ale že energii na pořádné otáčky čerpají i ze sežraných ponožek.

Jiní si myslí, že všechny pračky jsou spojené neviditelnou červí dírou, kterou liché ponožky cestují do jiných praček. 

Další lidé věří zase v nekonečnou černou díru, která se nachází v každé pračce a do které liché ponožky zmizí a už se nikdy a nikde neobjeví.  

V naší domácnosti je důvod lichých ponožek celkem přízemní. Teda ne tak úplně.
Část z našich lichých ponožek si totiž hoví na střeše a další část bude zaseklá někde v podzemí v kanalizaci.

Jednou v noci mě vzbudilo opakované splachování záchodu. Můj malý synáček si vzal ze šuplíku ponožku a se smíchem ji běžel spláchnout do záchodu. A to samé udělal i s další ponožkou a s další a s další. A pokaždé s jinou. 
Když jsem ho v jeho zábavné činnosti přerušila a dveře do koupelny zamkla, nerozmýšlel se ani vteřinu a zamířil ke střešnímu oknu svého pokojíčku. S ještě větším smíchem okno otevřel až do napnutí bezpečnostního lanka a další ponožku vyhodil na střechu. 

A věčná záhada je věcně vyřešena. 

Škoda. Docela bych doma chtěla mít pračku, co žere ponožky. V dnešní době by mě to vyšlo o dost levněji než elektřina.