Porozumění autistovi

Včera večer jsem si za zvuků šplouchání, jekotu a štěkotu jen tak lebedila v posteli, zatímco manžel se věnoval synově večerní hygieně. V tom se rozlítly dveře od koupelny, na hlavu mi skočilo mokré štěně s napěněnou houbou v tlamě, pod peřinu mi rychle zalezlo mokré nahaté dítě s obojkem v puse a za nimi se zjevil celý mokrý oblečený manžel, který z pusy zoufale vypustil: "Umyli jsme jen půlku hlavy. Prostě to tak chce!"

Z podpeřiny se ozvalo hlasité a hurónským smíchem doprovázené: "Kigi!", čímž syn potvrdil tátova slova. 

"Miláčku, přece nemůžeme dělat jen to, co naše dítě chce. To bysme taky mohli žít nahatý na střeše!" překvapilo mě, co to ze mě vlastně vypadlo. 

"A jedli by jsme ptačí hovínka a dolů sjížděli tobogánem," překvapil i manžel a rezignovaně dodal: "Tak pojď ty vopice, jdeme domejt tu hlavu." Vytáhnul syna za nohy z pod peřiny, párkrát s ním hodil do vzduchu a s výskotem, křikem a štěkotem zmizeli všichni tři zase do koupelny. 

Já jsem si v té studené mokré posteli ještě chvíli hověla a dál uvažovala nad tím, jak by vypadal náš život, kdyby jsme dělali všechno, co náš syn chce.

Autosedačku bych mu musela dát na kapotu auta a jezdili bysme po kolejích. 
Skákali bysme ze všech rozhleden a mostů v okolí. Teda zřejmě jen jednou.
Nechali bysme se v popelnici vysypat do popelářského auta a odvést na skládku.
Myli by jsme se jen v zimě v napůl zamrzlém potoce a přitom olizovali led. Myli bysme si jen půlku hlavy.
Spali bysme v psí boudě. Ta by byla samozřejmě na střeše.
Všechny věci by nám vozili pošťačky v krabicích, do kterých bysme se potom zavírali a občas se v nich nechali poštou poslat k babičce a dědovi na návštěvu.
Měli bysme venku celý rok vánoční osvětlení - počkat, vždyť to vlastně máme! 

Smála jsem se a zároveň mi bylo líto, jak strašně málo na tomhle světe je podle mého dítěte. A taky jsem měla obrovskou radost. Tomuhle všemu se můžu smát, protože svému dítěti konečně rozumím. A dokonce aniž by řeklo jediné srozumitelné slovo. Mám radost, protože už vím, co se mu líbí, co ho baví, co mu vadí, čeho se bojí a co si by si přál.
Mám radost, že svému autistovi mužů každý den vykouzlit úsměv tím, že si na dvoře rozsvítí vánoční světýlka, protože nahatá na střechu fakt nepolezu.

Blíží se den porozumění autismu a já bych si moc přála, aby všem dětem a lidem s autismem vždycky někdo rozuměl. A proto budu ráda, když mi za ty, co sami nemohou psát, napíšete, jaký by byl svět podle nich a já vše nasdílím😉