Za každé NE vždy ANO 

Asi jsem někde něco podobného slyšela nebo četla, ale dlouho mě nenapadlo si na to dávat pozor. Tohle pravidlo si mě ovšem našlo samo. 

Už dlouho mám podezření, že moje dítě umí ABA terapii od prvních dnů svého života a snaží se mě jednoduchým postupem A - B - C tedy příčina - chování - následek vychovat k obrazu svému. 

Uvedu dva trošku extrémnější příklady:

1)
A: Na cestě domů je nečekaná objížďka a já s jasným vysvětlením situace a omluvou, že to dnes nejde, nezahnu před kolejema doleva jako obvykle.
B: Mé vysvětlení dodržení pravidel silničního provozu ani omluva synovi nestačí a začne zuřit, dostane se z pásů dětské autosedačky, dostane se k volantu, strhne řízení doleva a u toho mi rve vlasy a zakousne se mi do ruky. 
C: Příště riskuju pokutu raději než nehodu a zahnu před kolejema doleva za každou cenu, i kdybych měla jet po poli.

2)
A: Moje dítě chce skočit z rozhledny a já mu to zakážu s tím, že by to bolelo, tekla by mu krev a musel by do nemocnice nebo by mohl umřít.
B: Mé dítě začne křičet a prát se se mnou a přes zákaz se snaží vyskočit a u toho mi hlasitě dává najevo, že klidně pojede do nemocnice a nebo umře.
C: Už nikdy nevezmu dítě na rozhlednu.

Od té doby, co moje dítě chápe, co mu říkám (což je teprve pár měsíců) se mi úplně náhodně párkrát povedlo A změnit tak, aby bylo bezpečné B a skvělé C.
Stačilo k Ne přidat ANO. Na moje dítě to zázračně zafungovalo. A taky to zafungovalo na mě.
Od té doby nám toto pravidlo ušetřilo spoustu těžkých chvil. 

Takže při stejných příkladech:

1)
A: Dnes nemůžeme jet doleva, je tam zákaz vjezdu. Až silnici opraví, pojedeme zase před kolejema doleva. A další den taky pojedeme před kolejema doleva. A další den taky pojedema doleva. Ale dnes to nejde. Až to opraví, tak to půjde.
A nebo můžeme jet přes město a ve městě jet před kolejema doleva. Tady ne, protože je tam zákaz vjezdu. Ale ve městě ano. Chceš jet do města a tam zahnout doleva?

B: Moje dítě chce ještě asi třicetkrát ujistit, že až silnici opraví, pojedeme zase před kolejema doleva. A někdy vezme zavděk i náhradní variantou přes město a u toho si krátce popláče. 

C: Dítě zůstane sedět v sedačce, já nemám nehodu ani pokutu ani auto zapadlé v blátě na poli a dojedeme bezpečně domů.

2)
A: Skákat ne! Z rozhledny se jenom díváme dolů. Skočit můžeš ze třetího schodu, až budeme dole. A taky z druhého schodu dole můžeš skočit. A taky z prvního schodu můžeš skočit. Teď se budeme dívat a najdeme spolu naše parkoviště a les a kostel a pak hned půjdeme dolů skákat ze schodů.

B: Opět na žádost dítěte mnohokrát zopakuji, že z rozhledny skákat ne, ze schodů dole ano. Moje dítě si krátce zanadává, neochotně najde parkoviště, les a kostel a pak si zaujatě prohlíží svět z výšky, která ho tak fascinuje a je spokojený. Ze schodů dole si potom skočí několikrát. 

C: Naplánujeme výlet i na další rozhlednu, protože výšky syn miluje. A za příslib výletu na rozhlednu udělá celkem ochotně všechny úkoly na logopedii.


Za mě je tohle všechno zázrak. Jakkoliv to zní jednoduše, je v ten okamžik někdy fakt těžké vymyslet k NE adekvátní ANO. Mělo by se totiž co nejvíc podobat tomu NE.
Navíc to rozhodně nebude jenom tím pravidlem, ale i mým jednáním, které musí být vždy klidné a trpělivé, také nastavením a aktuálním rozpoložením dítěte, jeho schopností porozumět, vnímat čas a představit si budoucí události, celkovou dosavadní výchovou a z toho plynoucí důvěrou v to, že co říkám, je vždycky pravda.

 
Ale od určité chvíle je pro nás "Za každé NE vždy ANO" něco, co díkybohu funguje.