Za komunistů autismus nebyl
27.09.2021
Dřív měl ale člověk alespoň sociální jistoty!
Ne, neměl, soudruzi. Měl jedinou, stejnou jistotu jako dnes.
Jistotu, že zemře.
Rodiče si většinou přejí, aby zemřeli, co nejdýl a nezanechali po sobě malé vyděšené dítě.
Existují rodiče, co mají ještě jednu jistotu. Kdykoliv zemřou, zanechají po sobě malé vyděšené dítě. Srnku v New Yorku.
Jestli půjdu do pekla, moji srnku skoro uštvou a svázanou s pytlem přes hlavu ji odvezou do šedé místnosti, kde časem zešílí, a lidé budou muset dělat, že ta místnost ani ta srnka neexistuje.
Nejsem masochista, soudruzi.
Chci do nebe!
Mít dítě s autismem v dobách komunismu znamenalo strach o jeho odebrání a umístění v ústavu: